Pořád si píšeme
Chodím s jedním mužem asi už měsíc. Potkali jsme se na jedné seznamovací aplikaci a od té doby si denně píšeme a voláme. Tyto zvyky posílání esemesek a telefonování jsem zažila v podstatě ve všech svých předchozích vztazích. Denně jsme si psali. Vzhledem k tomu, že všechny mé předchozí vztahy selhaly a časem se rozpadly, začínám zkoumat společné problémy chování mezi těmito vztahy a začínám být skeptická, jestli je tento častý kontakt pro vztah dobrý.
Oba si rádi spolu povídáme, ale nevím, jestli je dobré si psát tak často. Denně si napíšeme opravdu hodně zpráv a zabere to spoustu času. On ode mě žije více než hodinu cesty, takže je asi důležité, abychom spolu komunikovali, když se nevidíme zrovna osobně, ale já mu prostě nechci věnovat tolik pozornosti jako doposud. Nechci, abysme jeden druhého nudili, protože konverzace prostřednictvím textových zpráv začínají být poněkud nudné a bojím se, že se z toho časem stane rutina a už si nebudeme tak vzácní, jako předtím a že sociální sítě můžou zničit náš vztah. Nechci náš vztah poškodit. Nevím ale, jak mám příteli říct co cítím a o čem přemýšlím.
Bojím se, že by si to třeba vzal k srdci špatně a potom už by se se mnou nebavil. Taky se bojím našeho vztahu na dálku a vzhledem k tomu, že od sebe žijeme asi 30 kilometrů, to vztah na dálku je. Jenže obvykle se vztahy na dálku spíše rozpadají, než aby vydržely. Samozřejmě, že jsou a existují i výjimky, kterým to takhle vyhovuje a vlastně si vztah už ani jinak neumí představit, ale nevím, jestli je to náš případ. Možná nad tím vším až moc přemýšlím a měla bych tomu všemu nechat volný průběh a počkat, jak se náš vztah bude vyvíjet dál. Do přítele jsem hrozně moc zamilovaná a nechci si to u něj pokazit. Takové hluboké pouto jsem ještě k nikomu necítila, jako k němu, samotnou mě to překvapilo.